i confide again..

15. november 2011 at 21:17 | žanet
Poslední dobou vůbec nemám co psát.. teda.. možná bych toho chtěla napsat dost ale tak prostě některý věci se mi psát nechtějí.. nebo možná jen nechci aby si to přečetl on a myslel si o mě pak.. já nevím, něco. Mě nevadí že si tyhle moje debilní kecy čte ale možná nedávám tak úplně hluboce najevo to všechno.. napíšu to tak obecně ale nic významnýho protože mi přijde blbý psát o tom že mi chybí, že to bez něj.. prostě nezvládám, jako by mě kus chyběl.. já bych to psala ale nevim jak by to působilo na něj, ještě si o mě bude myslet že jsem praštěná a že jsem na něm závislá. Protože.. to není o závislosti. Je to jen o tom že ho nemůžu každej den vidět a být s nim a tak se aspoň tim psanim potřebuju nějak ujistit, že je v pořádku. A že se má fajn. I když mě štve že se ho na to musim ptát. Že nemůžu bejt u něj abych to poznala sama. A že tam taky pro něj nemůžu bejt. Kurva. Takhle to prostě nemá bejt. Já se měla narodit tam, tam u něj. Nebo on tady u mě. Když jsme se měli už poznat..
A nemůže to bejt jen to "dočasný zamilování". Vždyť to bysme se na sebe už dávno mohli vysrat, říct si že to nemá cenu a jít si každej po svým.. ale my to neudělali. Známe se.. fúha, půl roku.. a viděli jsme se jednou. A přitom je to tak.. silný. A je v tom víc než jen ta zamilovanost kdy tě za chvíli chytne za srdce zase jinej. Dřív jsem vždycky byla úplně zoufalá když sem měla ráno mastný vlasy nebo sem nemohla najít mejkap a měla jsem jít do školy. Teď už to tak neřešim. Poslední dobou se ráno už ani nemaluju a je mi jedno že vypadám děsně. Protože je mi fuk jestli se budu nebo nebudu někomu líbit. Výhoda je ta, že můžu vstávat dýl. Dřív jsem byla vždycky úplně vykolejená když na mě promluvil T. nebo D. a teď se s nima dokážu bavit normálně a vůbec mě už nezajímaj. Nejvíc mě štve že tohle všechno skoro nikdo nechápe. Ale dobře. Nemůžou to chápat, nezažili to. Odvolávám. Co bych chtěla. Akorát jim otravuju vzduch svýma zdeptanýma řečma o svých problémech. Končím. Seru na to. Tohle jsou moje problémy, moje deprese a nebudu to na nikoho přenášet. Pochopí mě moje zlatý rockokopky :) ♥ Protože jak mi dneska řekla moje kámoška, E.: Každej netrpí pořád depresema jako ty! - a má pravdu. Protože každej žije normální život.. zabývaj se teď hlavně studiem a tak. Ale já si nestěžuju. Vždyť pro co jinýho než pro něj bych měla žít? Aspoň se držet tý naděje že jednou budeme spolu, že ho snad brzo uvidim a že.. aspoň někdo, i když je daleko, mě má fakt rád.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Veronica Hudson | Web | 16. november 2011 at 14:17 | React

Viem ako to myslíš :) Snažila som sa utešiť tým, že to prejde, ale neprešlo to no :D Ale vy budete spolu, o tom nemám pochýb :* A áno, sme ochotné ťa pochopiť ;* Preto sme tu, nie? :)

2 pitika | 16. november 2011 at 21:36 | React

takhle doslova jsem to až zas tak nemyslela, jen jsem říkala že každej nemá rád depresivní počasí :) ale to s tím souvisí taky.  někteří mají i horší deprese než ty, znám pár lidí, kteří jsou na tom podstatně hůř než ty :) neříkám, že na tom jsi nějak dobře, ale nevim jak moc ''dobře'' protože to všechno docela podařeně maskuješ takže není nic vidět :p kdyby jsi odhodila tu ''barikádu'' a radši se svěřila někomu ''reálnýmu'' a ne do virtuálního světa počítačů, bylo by to možná lepší a ne pořád se potápět víc ke dnu.....vždyt od začátku školního roku je to čím dál horší (to, jak depresivní slova a věty přibývají v článcích)

3 redheadgirl | Web | 17. november 2011 at 11:30 | React

I know...vy budete spolu, určite! A my vám pôjdeme za družičky :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama