no, that's end... yours bitch.

17. november 2011 at 19:21 | Žanet
Nejenom zoufalá ale i parádně vytočená. Nenávidím všechny ty pindy co se naváží do nás, rockokopek. Co si myslí že sme děcka co se dělají zajímavýma, že snad si to všechno tady vymýšlíme, že sme děcka co si hrají na dospělý.. a přitom o našich životech nevědí nic.
A stejně nás odsuzují.

Končím. Jestli budu jinde? Možná. Rockokopky se to dozví určitě a pak možná pár dalších lidiček z blogu kteří mi přirostli k srdci.. no ten co moje srdce vlastní si adresu už určitě dokáže obstarat.. o to se nebojím :) I když víš že bych tě těma kecama radši neobtěžovala :)

A teď už jen snad

FUCK YOU HATERS
 

depressions, depressions... we know.

17. november 2011 at 11:54 | Žanet
Mám pocit, že je to čím dál horší. Ne, není.. nechci mu přidělávat starosti. Takže bude lepší když si to dál číst nebudeš (jako bych čekala že to udělá..)

Oukej, začnu menší odezvou na E. (pitiky) komentář u minýho článku. JÁ VÍM že se přestavřuju, že se v reálu nesvěřuju, že do vás furt akorát cpu to že je mi děsně a neřeknu vám přesně o co jde. Vždyť k čemu by to bylo. Tohle není o tom že se vypovídám a bude to lepší. Spíš si to všechno zase naplno uvědomim a bude to.. ještě horší. A na dně už sem. Skoro. A nevim jestli je lepší tenhle polopotopenej stav než kdybych na dně byla úplně. Já už ani nevim jak to všechno napsat.
Možná radši NIJAK

Už si i připadám blbě že sem tohle všechno furt cpu.. asi se na to vyklašlu a budu to psát někam kde.. kde to bude jen pro mě. Kde si to nikdo jinej nepřečte. Nebude to lepší? Nebudu nikomu z vás cpát svý depresivní kecy, ve škole ze sebe udělám tu "normální" holku. Nevim jestli je dobře nebo špatně že jsem M. slíbila že budu upřímná. Každopádně jak by on sám řekl: "Je 21. století" Takhle bych to taky řekla. Každýmu kromě něj. Je těžký se rozhodnout jestli mu říct že se mám fajn aby byl spokojenej nebo ho zatěžovat pravdou že je to bez něj příšerný.
I DON'T KNOW

I DON'T KNOW

Takže.. možná je tohle poslední článek..

i confide again..

15. november 2011 at 21:17 | žanet
Poslední dobou vůbec nemám co psát.. teda.. možná bych toho chtěla napsat dost ale tak prostě některý věci se mi psát nechtějí.. nebo možná jen nechci aby si to přečetl on a myslel si o mě pak.. já nevím, něco. Mě nevadí že si tyhle moje debilní kecy čte ale možná nedávám tak úplně hluboce najevo to všechno.. napíšu to tak obecně ale nic významnýho protože mi přijde blbý psát o tom že mi chybí, že to bez něj.. prostě nezvládám, jako by mě kus chyběl.. já bych to psala ale nevim jak by to působilo na něj, ještě si o mě bude myslet že jsem praštěná a že jsem na něm závislá. Protože.. to není o závislosti. Je to jen o tom že ho nemůžu každej den vidět a být s nim a tak se aspoň tim psanim potřebuju nějak ujistit, že je v pořádku. A že se má fajn. I když mě štve že se ho na to musim ptát. Že nemůžu bejt u něj abych to poznala sama. A že tam taky pro něj nemůžu bejt. Kurva. Takhle to prostě nemá bejt. Já se měla narodit tam, tam u něj. Nebo on tady u mě. Když jsme se měli už poznat..
A nemůže to bejt jen to "dočasný zamilování". Vždyť to bysme se na sebe už dávno mohli vysrat, říct si že to nemá cenu a jít si každej po svým.. ale my to neudělali. Známe se.. fúha, půl roku.. a viděli jsme se jednou. A přitom je to tak.. silný. A je v tom víc než jen ta zamilovanost kdy tě za chvíli chytne za srdce zase jinej. Dřív jsem vždycky byla úplně zoufalá když sem měla ráno mastný vlasy nebo sem nemohla najít mejkap a měla jsem jít do školy. Teď už to tak neřešim. Poslední dobou se ráno už ani nemaluju a je mi jedno že vypadám děsně. Protože je mi fuk jestli se budu nebo nebudu někomu líbit. Výhoda je ta, že můžu vstávat dýl. Dřív jsem byla vždycky úplně vykolejená když na mě promluvil T. nebo D. a teď se s nima dokážu bavit normálně a vůbec mě už nezajímaj. Nejvíc mě štve že tohle všechno skoro nikdo nechápe. Ale dobře. Nemůžou to chápat, nezažili to. Odvolávám. Co bych chtěla. Akorát jim otravuju vzduch svýma zdeptanýma řečma o svých problémech. Končím. Seru na to. Tohle jsou moje problémy, moje deprese a nebudu to na nikoho přenášet. Pochopí mě moje zlatý rockokopky :) ♥ Protože jak mi dneska řekla moje kámoška, E.: Každej netrpí pořád depresema jako ty! - a má pravdu. Protože každej žije normální život.. zabývaj se teď hlavně studiem a tak. Ale já si nestěžuju. Vždyť pro co jinýho než pro něj bych měla žít? Aspoň se držet tý naděje že jednou budeme spolu, že ho snad brzo uvidim a že.. aspoň někdo, i když je daleko, mě má fakt rád.

Where to go next

Advertisement